Přeskočit na obsah

Hiragana

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Hiragana (ひらがな – hiragana, 平仮名 – zápis v kandži) je jedno ze dvou (druhým je katakana) japonských slabičných písem (ve slabičném písmu jeden znak představuje celou slabiku a ne pouhou hlásku, i když jsou zde znaky i pro A, I, U, E a O), sestávající ze 46 symbolů (45 slabičných symbolů a písmeno n). Připojením dvou čárek (nigori) nebo kroužku (marunigori) nad určité symboly či jejich skládáním vznikají ještě další zvuky. Obě abecedy se svým systémem a řazením velice podobají, liší se však způsobem užití. Odlišný je i původ obou abeced: hiragana vznikla zjednodušením celých znaků kandži, kdežto katakana vychází pouze z částí jednotlivých znaků kandži.[1]

Hiragana byla kodifikována roku 1946, kdy došlo ke zjednoznačnění přiřazení jednotlivých symbolů ke zvukům a dva symboly (wi, we) byly označeny za zastaralé. Tato slabičná abeceda vznikla v 9. století za přispění buddhistického kněze Kúkaie (774–835). Jednotlivé symboly vznikly zjednodušením celých (hira znamená v japonštině „celkový“) čínských znaků kandži (na rozdíl od katakany, která vznikla zjednodušením pouze částí čínských znaků), u kterých již předtím došlo k desemantizaci a fonetizaci (ztratily význam a staly se pouhými zvuky, aby mohly vyjadřovat japonské koncovky). Znaky hiragany jsou složitější a na psaní obtížnější než znaky katakany. Nedlouho po svém vzniku bylo toto písmo nazýváno také onnade (ženská ruka) - psaly jím totiž převážně ženy (muži používali katakanu a kandži), jimž nebylo umožněno učit se znakům kandži, které byly považovány za příliš složité. Díky zavedení hiragany tak vzniklo spousta literárních děl z rukou žen z období Heian.

Původ jednotlivých znaků

[editovat | editovat zdroj]

Tabulka znázorňující původ jednotlivých znaků hiragany.

Dnešní použití

[editovat | editovat zdroj]
  • slova japonského původu, pro která neexistují znaky kandži
  • gramatická slova (předpony, přípony, částice, koncovky)
  • knížky pro malé děti (japonské děti se hiraganu učí jako první ze tří japonských písem: hiragana, katakana, kandži)
  • soukromé dopisy
  • furigana (malé znaky hiragany, které v knihách pro začínající čtenáře naznačují výslovnost složitých znaků kandži)
  • okurigana (hiraganový znak následující za kandži).

Základní sada znaků

[editovat | editovat zdroj]
samohlásky jóon
a i u e o (ja) (ju) (jo)
ka ki ku ke ko きゃ kja きゅ kju きょ kjo
sa ši su se so しゃ ša しゅ šu しょ šo
ta či cu te to ちゃ ča ちゅ ču ちょ čo
na ni nu ne no にゃ nja にゅ nju にょ njo
ha hi fu he ho ひゃ hja ひゅ hju ひょ hjo
ma mi mu me mo みゃ mja みゅ mju みょ mjo
ja ju jo
ra ri ru re ro りゃ rja りゅ rju りょ rjo
わ wa ゐ wi ゑ we を o/wo
n
ga gi gu ge go ぎゃ gja ぎゅ gju ぎょ gjo
za dži zu ze zo じゃ dža じゅ džu じょ džo
da (dži) (zu) de do ぢゃ (dža) ぢゅ (džu) ぢょ (džo)
ba bi bu be bo びゃ bja びゅ bju びょ bjo
pa pi pu pe po ぴゃ pja ぴゅ pju ぴょ pjo

Způsob psaní

[editovat | editovat zdroj]

Tabulka ukazuje, jak se znaky hiragany píší. Je uspořádaná podle tradičního japonského způsobu čtení. Začátek je vpravo nahoře a postupuje se shora dolů. Malá čísla určují pořadí tahů a šipky ukazují jejich směr. Pořadí tahů i směr se musí bezpodmínečně dodržovat, jinak může dojít k chybnému čtení.

  1. Japonština.net – Slabičné abecedy [online]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-03-21. 
  • Janoš, Jiří. 99 zajímavostí z Japonska. Praha: Albatros, 1984.

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Související články

[editovat | editovat zdroj]