RECENZE Men of War 2
Sedí-li vám rychlejší a arkádovější RTS válčení.
Nezdá se to, ale kořeny této strategické série sahají až do doby před dvaceti lety, kdy vyšly dnes už legendární hry Soldiers: Heroes of World War II a za dva roky poté Faces of War. Dodnes si pamatuji, jak jsem z nich byl doslova u vytržení, protože takovou hloubku a smysl pro detail do té doby žádná válečná RTS prostě nebyla schopná nabídnout. První Men of War pak jen korunovali úspěch předchozích her a stali se na dlouhou dobu etalonem pro velmi náročnou ale úžasnou strategii. To se psal rok 2009 a na plnohodnotný druhý díl jsme si museli počkat dlouhých patnáct let!
V mezidobí se totiž vývojáři vrhli na Men of War: Assault Squad (recenze) ve snaze více upřednostnit multiplayerové hraní. Jádro sice zůstalo zachováno, ale herní systém ustoupil rychlejšímu a svižnějšímu přístupu. První a druhý díl Assault Squad nakonec vyprodukoval spoustu přídavného herního obsahu a rozhodně oslovil širší publikum, nicméně hráčům původního MoW zas tolik neučaroval. Chyběl totiž promakaný singleplayer a možnost využít všech vychytávek, které sérii proslavily v minulosti.
Situace vygradovala pár let zpátky, kdy se část původních vývojářů rozhodla založit vlastní studio a de facto si vyrobit nové Men of War podle svého. Svůj titul pojmenovali Call to Arms – Gates of Hell: Ostfront a jeho recenzi jsme vám na Eurogameru jako jediní v Česku přinesli v roce 2021. Nejzajímavější na tom ale bylo, že nedlouho poté přispěchali se svým oznámením i vývojáři z Best Way studia. Ti nakonec potvrdili, že už nějakou dobu pracují na regulérním druhém díle Men of War, a navíc chystají spoustu nového obsahu pro singleplayer. Nejspíše to nešlo úplně hladce, protože původně plánované vydání mělo být v roce 2022, ale nakonec k němu došlo až letos v květnu, tedy skoro o dva roky později.
Hlavní nabídka Men of War 2 mě vcelku překvapila. Dlaždicový layout není úplně intuitivní a herních módů je tolik, že je potřeba to chvíli zkoumat, aby bylo jasné, co vlastně hráč pak spouští. Když to vezmu popořadě tak singleplayer zahrnuje na prvním místě příběhový režim, což je dohromady osmnáct scénářů za Sovětský Svaz, USA a Německo. Každý národ zde má svojí šestici misí, které tvoří příběhovou kampaň, kde je spousta ingame animací a rozhovorů s postavami. Ve story modu člověk hraje striktně s tím, co mu scénář přidělí a nemá to možnost ovlivnit. Pokud o své jednotky přijdete, je konec a následuje restart. Jedná se o scénáře, které měly fungovat co nejvíce v duchu MoW1, ale nedokázal jsem se s tím úplně ztotožnit.
Příběhové mise jsou totiž koncipované na rychlejší průchod mapou, spíše po vzoru Men of War: Assault Squad a odpovídá tomu i chování jednotek. Zvláště ty motorizované fungují velmi arkádovitě a jezdí v terénu nerealisticky hladce a svižně. Celkově vyšší tempo tedy moc nekoresponduje s letitou předlohou. Když si vzpomenu na to, jak důkladně a detailně bylo potřeba v původním MoW vše připravovat, je to nyní jen slabý odvar. Možná jsem i hodně zmlsaný z Gates of Hell: Ostfront, kde je design těchto misí dovedený skoro až k maniakální dokonalosti a detailnosti. Příběhové mise MoW2 tomu pak nemají šanci svým přístupem konkurovat. Pokud ale nejste pamětníci původních MoW nebo máte rádi lineární kampaně ze série Company of Heroes, tak vám to nemusí přijít tak špatné.
Druhým herním módem jsou Historické operace. Tady už se jedná nový přístup tzv. dynamických kampaní, které jsou provázané a dění v jednotlivých misích ovlivňujete vlastnoručně zvoleným přístupem a nastavením svých armád. Je zde technologický strom, ve kterém si za utržené body a kredity odemykáte a kupujete nové jednotky, kterými upravujete své bataliony. Fungují zde tři základní druhy (v multiplayeru je jich pak ještě násobně více) – tankový, dělostřelecký a pěchotní. Pokud to scénář striktně nezakazuje, můžete si podle charakteru mise zvolit batalion jaký chcete, a ještě si do něj nakoupit jednotky podle svého uvážení. Mezi misemi pak lze vylepšovat své jednotky za body z technologického stromu. Obvykle tedy začínáte s relativně mizerným vybavením, ale postupně se dostanete k mnohem vyspělejším jednotkám. V misích pak plníte zadání a řada map používá viditelnou frontovou linii, která se mi velmi líbí a jasně vyznačuje, kam až sahá ovládané území. V průběhu hraní se ještě postupně odblokovávají tzv. Echelony neboli zálohy, které vám při bitvě umožňují povolávat další jednotky a nahrazovat tak své ztráty.
Historické operace mají pouze jednu zásadní vadu a tou je, že dynamické kampaně se týkají pouze Sovětského svazu a Američanů. Na Němce bohužel zbyly jen bonusové mise, které nemají dynamický rozsah a žádné provázání. Tento krok vývojářů jsem moc nepochopil a přijde mi dost nešťastný.
Naštěstí tímto nabídka singleplayeru ještě zdaleka nekončí. Dalším módem je Conquest a tomu sekunduje ještě mód Raid. Conquest je dostupný za všechny válčící strany, přičemž Němci zde mají alespoň tu výhodu, že si ho mohou dát jak na východní, tak na západní frontě. Základem je operační mapa oblasti, na které jsou pozice hlavních velitelství a opěrných bodů, o které se válčí v tahovém režimu. V rámci jednoho tahu lze posunout své armády o jednu pozici dopředu a tím iniciovat útok v RTS režimu. Zde je volba batalionu klíčová, protože útok na město dělostřeleckým oddílem je mnohem náročnější než tankovým. Naopak statické bránění pozic zase více nahrává dělostřelcům. Při samotném hraní není viditelná frontová linie, ale bojuje se o vítězné lokace a jejich zabírání a udržení. Průběh a cíle misí se hodně podobají multiplayeru Men of War: Assault Squad. Nový Conquest mód mohl být skvělý nebýt poněkud odfláknuté tahové části, která je slušně řečeno spartánská. Strategická mapa v Company of Heroes 3 je proti tomuto naprosto luxusní počin. S tímhle si vývojáři rozhodně mohli dát více práce, a i v jednodušší 2D grafice to mohlo vypadat mnohem lépe.
Od Raid módu jsem si už moc nesliboval, protože jeho popis ve stylu „rychlý postup a boj“ dával tušit, že mi nebude sedět. Nicméně je to de facto klasický skirmish, který simuluje multiplayer v režimu PvE. Každý nový Raid vygeneruje fungl novou kampaň s šestnácti scénáři, kde se účastníte frontového boje v rozsáhlých mapách, kde máte AI spolubojovníky a AI nepřátele. Obvykle je za úkol provést průlom na protivníkovo území nebo naopak bránit určitý sektor. Jelikož zde člověk není na větší armádu sám, je to kupodivu lépe zvladatelné a člověk má čas i na speciality typu budování opevnění, zákopů nebo si více užít přímé ovládání jednotek. Nevýhodou je, že neexistuje způsob, jak koordinovat nebo se domlouvat s AI spoluhráči. V tomto ohledu je mnohem lepší stejný mód v multiplayeru s živými spoluhráči. Na druhou stranu mi Raid v singlu přišel zábavnější než celý Conquest.
Multiplayer nabízí široké využití režimů PvP i PvE, a to jak v klasickém režimu nebo s využitím bataliónů či kombinovaných armád. I v multiplayeru musíte ale postupně odblokovávat a kupovat nové jednotky, protože k nim není instantní přístup.
Celkově vzato herní nabídka Men of War 2 je až překvapivě široká, což na jednu stranu chvályhodné, ale zároveň je to zdrojem i největšího počtu negativ. Hlavně ve chvíli, kdy hra vyšla, si hráči stěžovali na všemožné nedodělky, bugy a různé nefunkčnosti. Tolik herních módů s menší linearitou kampaní rozhodně chtělo více testování a prověřování. Navíc většina hráčů zrovna neskákala radostí, když zjistila, že MoW2 potřebuje být neustále online i pro singleplayerové hraní! Naštěstí se vývojáři snaží ty největší nedostatky řešit a na offline režimu pro hru jednoho hráče se už také pracuje. Nicméně to nikoho neomlouvá, a vše mohlo to být v lepším stavu už v den vydání. Já jen můžu nyní konstatovat, že se situace se den ode dne zlepšuje.
Součástí hry je i oblíbené přímé ovládání jednotek. To vymysleli původně v Best Way studiu, nicméně vývojáři Gates of Hell: Ostfront ho pak dovedli skoro k dokonalosti, protože přidali kameru z pohledu první a třetí osoby, což ze hry udělalo skoro tankový simulátor nebo FPV střílečku. Zdokonalené přímé ovládání jednotek tedy MoW2 obšlehlo pro změnu z Gates of Hell: Ostfront, ale jsem za to rád. Pokud si ho budete chtít vyzkoušet, musíte si ovšem nastavit ovládání spouštěcích kláves, které jsou ve výchozím stavu trochu nelogicky nepřiřazené a bez nich nejde tento vylepšený režim vůbec aktivovat.
Klíčové je nastavení režimu z pohledu třetí osoby, protože se jedná o nejuniverzálnější variantu. Například ovládání tanku a jeho zaměřování pak vypadá jako byste hráli World of Tanks. Pootočením rolovacího kolečka na myši se lze přepnout do režimu první osoby a v případě tanku se vám zobrazí zaměřovací optika pro přesnější zásahy. Stejně to funguje i u dělostřelectva a pěchoty. Za mě je to zdaleka nejzábavnější prvek celé hry, protože s jednotkami lze efektivněji hýbat a praktikovat systém vystřel a schovej se. To jednotka při klasickém klikacím povelu pro útok nikdy neudělá. Nevýhodou je jen to, že zatímco vy ovládáte vlastnoručně vybranou jednotku, ostatní jednotky musíte nechat napospas a taky člověk ztrácí přehled o tom, co se děje v okolních částech mapy.
Vizuální stránka prošla očekávanou evolucí a MoW2 má rozhodně slušivější kabátek než letitý předchůdce. Opět musím chtě nechtě srovnávat se současnými Gates of Hell: Ostfront, kde jsou jednotky ještě více detailnější a mapy mají více uvěřitelnější a reálnější měřítko. V MoW2 jsou mapy opticky menší a objekty jsou více nahuštěné na sobě. Vše působí také více barevnějším dojmem než u konkurence. Grafika je přesto lépe optimalizovaná nebo méně náročná, protože při plných detailech se můj počítač u Gates of Hell zapotí znatelně více než u druhých Men of War.
Když to všechno shrnu dohromady Men of War 2 si rozhodně zaslouží veškerou zmíněnou kritiku. Na druhou stranu ale potěší doslova obří nálož různých herních módů v oblasti hry pro jednoho hráče a vývojáři se nebáli sáhnout i k řadě inovací. Škoda že nestihli všechno lépe vychytat, ale to tak bývá, když si ukousnete moc velké sousto. Teď nezbývá než doufat, že se podaří vše co nejrychleji vyladit.
Závěrem si dovolím jedno zásadní doporučení. Pokud hledáte skutečnou výzvu a chcete znovu zažít to, co jste prožívali v původních Men of War, dejte raději přednost konkurenčním Gates of Hell: Ostfront. Ty jediné lze totiž považovat za ryzí pokračovatele původní singleplayerové hratelnosti MoW. V případě, že jste vyrostli až na Men of War: Assault Squad a více vám sedí rychlejší a arkádovější RTS válčení, pak dejte šanci Men of War 2 s velkou variabilitou herních režimů jak v singleplayeru, tak multiplayeru. Úmysl vývojářů z Best Way plně chápu, ale ve snaze vyjít vstříc co nejširší mase hráčů se prostě nejde zavděčit všem.
VERDIKT: Není to duchovní nástupce původních Men of War, ale spíše evoluce Men of War: Assault Squad 2 s velmi rozsáhlou a inovativní nabídkou pro singleplayer. Pokud vám nabízený herní styl sedne, budete spokojeni.